Monckton: Abdikace Západu
Britský klimaskeptik lord Monckton komentuje, co dle jeho soudu znamená přijetí závazku Západu platit zaostalým státům 100 miliard ročně. Přijmout nějaké závazky snižování skleníkových plynů se nedaří. Přesto alarmisté mohou jásat - pokračuje nápad z Kodaně přerozdělovat přes OSN ze Západu do rozvojových zemí miliardy.
Pro "záchranu klimatu" je Cancún prohra, závazek snižovat emise CO2 přijat nebyl. Ale pro globální byrokracii je to vítězství. Mají naději na nové kanceláře a limuzíny.
====================================================
Possible elements of the outcome – Note by the Chair. 29 November 2010 https://motherjones.com/files/awg-lca_text_04_12_2010.pdf
Lord Monckton: Abdikace Západu https://sppiblog.org/news/the-abdication-of-the-west
(Přeložil M.Pavlíček, klíčové části podtržené)
==================================================
Monckton: "Obvykle do svých zpráv přidávám trochu jemného humoru. Ale ne dnes. Čtěte to a plačte. I přes pečlivě režírovanou propagandu, překládající, že se na klimatické konferenci OSN tento týden nerozhodne nic moc, tato nesignalizuje to nic menšího než abdikaci Západu. Vládnoucí třída toho, co se kdysi hrdě nazývalo Svobodný svět, potichu a lhostejně odkládá svobodu, prosperitu a i samotnou demokracii. V médiích hlavního proudu vám to nikdo neřekne, aspoň toho neřeknou moc, protože to nevidí a protože na to kašlou.
33-stránková Zpráva (FCCC/AWGLCsA/2010/CRP.2) od předsedy „Zvláštní pracovní skupiny pro dlouhodobou spolupráci v rámci Konvence OSN o klimatické změně“ (Ad Hoc Working Group on Long-term Cooperative Action under the Convention (AWG-LCA) nadepsaná Prvky možného výsledku jednání (Possible elements of the outcome) odhaluje vše.
Nebo spíš neodhaluje nic, pokud neporozumíte, co ten složitý, mlžící žargon znamená. Všechny dokumenty UNFCCC na Cancúnské konferenci a speciálně také Prvky možného výsledku jednání jsou formulovány stylem tzv. „transparentní nesrozumitelnosti“ (transparent impenetrability). Takže dokumentu nikdo nerozumí, ale oni vám později mohou říci, že vždycky přece byl veřejně dostupný, tak na co si stěžujeme?
Jelikož je Zpráva předsedy velmi dlouhá, shrnu její hlavní body:
Finance: Západní země budou společně nejpozději od roku 2020 poskytovat 100 miliard dolarů ročně do nového dosud nepojmenovaného fondu OSN. Aby tento fond držel tempo s růstem HDP, Západ se může zavázat platit OSN 1,5% HDP každý rok. To je více než dvojnásobek 0,7% HDP, které OSN doporučily, aby Západ platil na zahraniční pomoc během uplynulého století. Několik set opatření ve Zprávě předsedy uvalí na Západní národy obrovské finanční náklady.
Sekretariát světové vlády: Vším kromě svého jména se Sekretariát konvence OSN o klimatu (UNFCC) stane světovou vládou přímo kontrolující stovky globálních, nadnárodních, regionálních, národních a podnárodních byrokracií. Obdrží obrovské sumy peněz daňových poplatníků ostentativně placených Západem Třetímu světu na adaptaci na údajné negativní dopady vyfantazírovaného (a imaginárního) „globálního oteplování“.
Byrokracie: Propletenec stovek nových byrokracií odpovědných Sekretariátu světové vlády široce rozšíří svou moc i své bohatství. OSN kopíruje metody EU. Tj. nevolen komisaři vnucují marně reptajícímu obyvatelstvu, co chtějí. Úředníci národních států se ocitnou v pozici služebnictva většího imperiálního Sekretariátu, stavějícího své dekrety a diktáty nad jakoukoliv vůli vlád národních států. Mnoho z těchto nových byrokracií se eufemisticky maskuje názvem „budování kapacit v rozvojových zemích“. Nemá to nic společného s růstem ekonomiky nebo průmyslu chudších národů. Ukazuje se, že to znamená zakládání stovek byrokratických kanceláří odpovědných Sekretariátu v četných zemích po celém světě. Kdo to zaplatí? Ty, milý daňový poplatníku.
Babylónské, byzantinské či pozdější Otomanské oimpérium, ponurá byrokracie nacistického Německa, rozsáhlé impérium 27 000 inkoustů v Evropské unii: sečtěte to všechno dohromady a vynásobte 100 a ještě pořád nedostanete celý rozsah, náklady, moc a bohatství těchto nových poboček Sekretariátu.
Navíc k rozhojnění nových byrokracií v každém ze 193 států účastnících se Konvence, ještě bude existovat Rámcový adaptační orgán, Plánovací orgán pro nejméně vyvinuté země, Adaptační výbor, Střediska regionální sítě, Mezinárodní centrum pro výzkum vylepšení adaptace, Národní adaptační instituce, Orgán pro vyjasňování předpokladů a podmínek v národních závazcích o emisích skleníkových plynů, Dohadovací orgán pro záměry ke snižování celkových limitů a individuální cíle, Kancelář pro revize směrnic pro národní komunikace, Kancelář pro multilaterální komunikační proces, Orgán pro proces vypracování metodik pro registry přidělování pro národní mitigační akce u rozvojových zemí, Orgán dohledu nad procesem pochopení diverzity zmírňujících podřízených akcí vyžadujících podporu, Kancelář mezinárodních konzultací a analýz; Kancelář k provádění programových prací při vývoji různých metodik a směrnic; síť Kanceláří akčních plánů pro lesnickou strategii rozvojových zemí; síť Národních orgánů k referování o úrovni emisí lesů anebo o úrovni lesů; síť Národních monitorovacích systémů lesů, Kancelář pracovního programu zemědělství pro zlepšení implementace článku 4 paragrafu 1(c) Konvence beroucí v úvahu paragraf 31; jeden nebo více Mechanismů k zavedení tržního přístupu zlepšení rentability a k podpoře zmírňujících akcí; Fórum o dopadech implementací a reagujících opatření; Orgán k dohledu nad potřebami finančních zdrojů pro rozvojové země, aby řešily klimatickou změnu a určily volby pro mobilizaci těchto zdrojů; Doplňkový fond ke Kodaňskému Zelenému fondu; Dočasný sekretariát pro fázi návrhu nového fondu; Nový orgán pro asistenci při konferenci Stran prosazující jejich funkčnost s ohledem na finanční mechanismus; Orgán ke spuštění procesu definování dalších rolí a funkcí nového orgánu asistujícího konferenci stran a prosazujícího její funkčnost s ohledem na finanční mechanismus; Technologický výkonný výbor; Síť středisek klimatických technologií; Síť národních regionálních, oborových a mezinárodních technologických center; Sítě organizací a iniciativ; Propojená centra k podpoře severo-jižního, jižně-jižního a tripartitního partnerství s výhledem na podnícení společného výzkumu a vývoje; Expertní workshop o operačních metodikách technologických mechanismů; Mezinárodní pojistný aparát; Orgán pracovního programu pro politické přístupy a pozitivní pobídky v záležitostech vztahujících se ke snížení emisí z odlesňování a degradace lesů v rozvojových zemích; Orgán k implementaci pracovního programu o dopadu reakčních opatření na implementace; a Orgán vývoje metodik pro operacionalizaci pracovního programu o dopadu opatření reagujících na implementace.
Pravomoci vlády světa: Sekretariát bude mít pravomoc nikoliv jen vyzvat národní vlády k realizaci jejich závazků v rámci Konvence o klimatických změnách, ale také vynucovat jejich plnění. Národním státům se nařídí, aby sebraly, kompilovaly a předkládaly obrovská kvanta informací způsobem a formou, kterou specifikuje sekretariát a jeho rostoucí armáda podřízených orgánů. Mezi nimi bude i nová pravomoc k ověřování informací, jejich revizi a na bázi revize národním státům určovat, co mohou a nemohou.
Trvalá expanze: Slovo „posílit“ (enhance) se v jeho četných formách ve Zprávě předsedy vyskytuje 28 krát. Podobná slova jako „posílení“ (strengthen) a „rozšíření“ (extend) a přídavná jména jako je „rozšířený“ (scaled-up), „nový“ a „dodatečný“ se rovněž využívají velice četně, zvláště ve vztahu k financování, které má zaplatit občan Západu. Pokud budou všechna ta „rozšíření“ (plateb/pravomocí) navržená ve zprávě realizována, překročí náklady pohodlně těch 100 miliard dolarů ročně (nebo těch 1,5% HDP), které zpráva zmiňuje jako náklady pro Západ během nadcházejícího desetiletí.
Intelektuální vlastnictví u vynálezů: Držitelé patentů zvláště v oborech vztahujících se ke „globálnímu oteplování“ a jeho zmírnění budou povinni předat užitky ze svých vynálezů rozvojovým zemím bez placení poplatků. Nikde to ve zprávě Předsedy není uvedeno výslovně, ale transfer technologií je asi 20 krát zmíněn v konceptu ukazujícím, že je tu tento záměr výslovně toto opatření z konceptu neplatné Kodaňské dohody z 15. září 2009 uvést v platnost.
Pojištění: Sekretariát v podstatě navrhuje tak rozsáhlá vměšování do činnosti světového pojistného trhu, že tento přestane být svobodným trhem se všemi krutými důsledky pro každého účastníka tohoto trhu.
Svobodný trh: Koncept neúspěšné Kodaňské smlouvy trval na tom, že „vláda“, která se má ustanovit, by měla mít pravomoc stanovovat pravidla pro všechny až dosud svobodné trhy. Nic takového jako svobodný trh by už více existovat nemělo. V Cancúnu Zpráva předsedy pouze říká, že Sekretariát a strany Konvence mohou těžit z různých „tržních mechanismů“: ale odkazy na tyto „tržní mechanismy“ jsou často postačující, aby naznačily, že zde zůstává záměr celosvětově zrušit svobodný trh.
Znalosti jsou moc: Zpráva předsedy obsahuje četné odkazy na množství nových stejně jako existujících závazků národních států o poskytování informací Sekretariátu formou a způsobem, který tento nadiktuje. Je zde dobře viditelný rukopis EU. Ta uchvátila moc od členských států ve čtyřech fázích: nejdříve fungovala čistě jako sekretariát k zajištění stabilního zásobování uhlím a ocelí k obnově Evropy po Druhé světové válce; pak jako registr požadující od členských států, aby je zásoboval neustále rostoucím množstvím informací; pak jako dohlížející orgán určující na základě informací dodaných členskými státy, zda tyto dodržují své závazky podle neustále se rozrůstající a složitější soustavy Evropských dohod; a nakonec jako nejvyšší zákonodárná autorita, jíž jsou všechny zvolené parlamenty, výslovně včetně Evropského „parlamentu“ poddány. Podle návrhů z Cancúnu postupuje i Sekretariát cestou, kterou jim tato armáda byrokratů EU bezpochyby nadšeně doporučila, aby ji následovali. Nyní tedy získávají četné pravomoci nikoliv jen k vyžadování informací od národních států, ale také k vyžadování odpovědnosti za jejich domnělé mezinárodní závazky podle Konvence o klimatických změnách na bázi informací, které jsou nyní národy nuceny poskytovat.
Propaganda: Zpráva předsedy obsahuje několik zmínek o tvrzeních, že lidé světa potřebují, vědět více o klimatické změně (peoples of the world need to be told more about climate change). I zde je paralela s EU, která přiděluje propagandistickému fondu nějakých 250 milionů dolarů ročně čistě na reklamu jejich vlastní obdivuhodnosti u populace, která je přesto stále více skeptická. IPCC už každý rok utrácela miliony na své PR agentury, od nichž požadovala, aby nacházely nové způsoby, jak lidiem srozumitelněji sdělovat to, co je má vystrašit k smrti. Sekretariát už se těší z výhody nekritických, povolných, vědecky negramotných, ekonomicky dislektických a prostě blbých zpravodajských médií: na něž teď bude mít ještě propagandistický fond, aby je jím platil.
Škody způsobené tímto procesem: Na základě požadavku rozumných národů, jako jsou Spojené státy, Česká republika, Japonsko, Kanada a Itálie usnesení z Cancúnu uznává, že tento Proces způsobuje a bude způsobovat značnou ekonomickou škodu, která je ve Zprávě předsedy delikátně popsána jako „nezamýšlené vedlejší účinky implementace opatření reakcí na klimatickou změnu“. (the Cancun outcome acknowledges that The Process is causing, and will cause, considerable economic damage, delicately described in the Chairman’s note as “unintended side-effects of implementing climate-change response measures ) Řešení? Posouzení katastrofálních ekonomických důsledků hrdinně bláznivých rozhodnutí budou spadat pod kontrolu… ano, hádáte správně - Sekretariátu. Jejich drzost je opravdu neuvěřitelná.
Škody pro světový obchod: Moc, bohatství a opulence Sekretariátu roste, a stává se konkurencí vůči dalším nadnárodním organizacím. Zvláště Světové obchodní organizaci WTO, která začíná být z různých aspektů návrhů Sekretariátu nervózní, neboť se tím uvalují restrikce na mezinárodní obchod. V několika bodech vyjadřuje Zpráva předsedy „rozhodnutí“ – ve skutečnosti pouhý názor, pochybný – že politiky Sekretariátu prý nejsou k obchodu restriktivní.
Opatření z Canutu: Konference znovu potvrdí rozhodnutí své předchůdkyně v Kodani, „udržet nárůst globálních průměrných teplot pod 2 stupni Celsia nad předindustriální úrovní“ a tak podobně. Ve skutečnosti jsou teploty ve střední Anglii a v důsledku toho globálně vzrostly o 2,2 Celsia během 40 let 1695-1735, jelikož se Slunce začalo zotavovat ze svého největšího minima za 11 400 let a opět vzrostly o 0,74 C během 20. století. Během 21. století neproběhlo žádné oteplování, ale jsme pořád dost nad 2 stupni Celsia nad předindustriální úrovní. Canutská opatření, která někteří delegáti zpochybnili, ukazují ztrátu kontaktu tohoto Procesu s realitou (stejně jako Dánský král v rané Anglii, který ve snaze ukázat dvořanům svou moc postavil svůj trůn na pláž a mořské hladině nařídil, aby nestoupala, načež přišel příliv jako obvykle a smočil královské nohy).
Opomenutí: Existuje několik vysoce významných opomenutí, která společně silně zakládají podezření, že základní záměr tohoto Procesu už nemá nic společného s klimatem, pokud s ním někdy něco vůbec měl. Záměrem je mohutně posílit moc a tak ještě mohutněji obohatit mezinárodní politickou třídu na účet lidu Západu a klima se využije jako záminka. OSN tak opisuje od EU metody jak vytvořit cosi, co někteří delegáti nazývají „internacionální socialismus na věčné časy“ – neodvolatelný a nesesaditelný jakýmikoli voliči. Zde jsou klíčová opomenutí:
- Věda: Otázka, zda tato rozsáhlá expanze nadnárodní moci je z vědeckého hlediska nezbytná, se neřešila. Místo toho jsou tu jen téměř pietistická ujištění o pověrečné víře v IPCC, s tím, že tato konference deklaruje, že prý „podle vědy jsou zapotřebí silná omezení globálních emisí skleníkových plynů, jak je to dokumentováno ve Čtvrté hodnotící zprávě IPCC.“
- Ekonomika: Neexistují žádná hodnocení rozsahu, v němž jsou kterákoliv z navržených opatření ke zmírnění „globálního oteplování“ omezením emisí oxidu uhličitého nebo adaptace světa na tyto důsledky rentabilní. Ani nemluvě o tom, že tu nejsou žádná přímá srovnání mezi zmírněním a adaptací s ohledem na jejich rentabilitu: opravdu IPCC bylo pečlivě strukturováno tak, aby zmírnění a adaptace byly posuzovány zcela oddělenými byrokraciemi vytvářejícími oddělené zprávy, což činí jakékoliv smysluplné porovnání obtížným. Ale všechny ekonomické analýzy této ústřední ekonomické otázky – kromě té od nyní zdiskreditovaného Lorda Sterna - ukazují, že boj s klimatem (mitigation) je nesmyslná pošetilost a že cílené adaptace na důsledky jakéhokoliv „globálního oteplování“, k němuž může dojít, by byly o několik řádů levnější a rentabilnější, usnesení z Cancúnské konference bude nadále zmírňování považovat za stejně ekonomicky přínosné jako adaptaci.
- Ukončení: Smlouvy mají ustanovení o ukončení říkající, co se stane, když dohoda skončí. Nic neilustruje záměr vytvořit trvalou strukturu světové vlády více než absence jakýchkoliv ukončujících opatření v usnesení z Cancúnu. Ten proces je stejně jako diamant na věčné časy a nikdy jinak.
- Demokracie: Zapomeňte na vládu lidu, lidmi a pro lidi. Zapomeňte na princip „žádné zdanění bez zastoupení“, který vedl k založení Spojených států. Opatření k demokracii zvolení tohoto nového, všemocného, zákonodárného, daně vybírajícího světovládného Sekretariátu lidmi světa mohou být shrnuty v jediném slově: Žádná.
Jak k tomuto obludnému předání moci od kdysi hrdých, kdysi suverénních, kdysi demokratických národů zkorumpovanému, nevolenému Sekretariátu došlo? Příběh začíná u Sira Maurice Stronga, nesmírně bohatého byrokrata OSN z Kanady, který před čtvrt stoletím stál za založením IPCC jako mezinárodního politického orgánu (nebyl to vědecký orgán). Tak aby IPCC mohla být manévrována podle dlouhodobých cílů OSN. Stal se z toho summit vedoucích činitelů OSN, v čele Ban Ki-Moon, který může zadusit národní suverenitu a ustanovit jedinou vládu světa.
Proces začal na počátku roku 1988, kdy bylo ustanoveno IPCC. Krátce nato ve Washingtonu DC v jeden červnový den – který Al Gore schválně vybral, protože bylo neobyčejně horko - se objevil jeho politický spojenec James Hansen před kongresovou komisí a předložil jí mohutně přehánějící graf předpovídající globální oteplování během nadcházejících 20 či 30 let. Avšak v červnu 2008 při 20. výročí tohoto svědectví bylo globálně chladněji než v červnu 1988 a celosvětové oteplování se ukázalo být menší než polovina teplot kdysi předpovězených.
Summit Země v Riu v roce 1992 ekologistickým skupinám a světovým „vůdcům“ umožnil, aby zkoordinovali síly. Z tohoto summitu se vynořila Rámcová konvence OSN o klimatické změně, která začala pořádat výroční konference o „globálním oteplování“.
Kjótský protokol v roce 1997 své signatáře zavázal k omezení na národní emisní úrovně CO2 z roku 1990 do roku 2012. Většina to nezvládne. Senát US s Al Gorem jako svým předsedou hlasoval 95-0 pro zamítnutí jakékoliv dohody jako je Kjóto, která zavazuje pouze Západ, zatímco ponechává rozvojové země, jako je Čína, aby emitovaly oxid uhličitý bez omezení.
Do doby konference na Bali v roce 2007 bylo dosaženo jen málo pokroku: ale na této konferenci byla sestavena „cestovní mapa“, která vedla k závazné mezinárodní dohodě v Kodani v roce 2009.
Je s tím jen jeden problém. Ústava US předpokládá, že i když president podepíše dohodu, jeho podpis nemá smysl, dokud dohoda není prodiskutována Senátem, který ji musí ratifikovat hlasy 67 ze 100 senátorů. Každému je jasné, že poté, co se Obamově administrativě nepodařilo ukecáním nebo vydíráním získat ani 60 senátorů, aby prošel Waxman / Markeyho zákon o skrytém zdanění přes uhlíkové povolenky, tak žádná klimatická dohoda přes Senát neprojde.
Co horšího, Sekretariát se těžce přecenil. Uvěřil své vlastní propagandě, že klimaskeptici prý placení hrstkou ropných baronů jsou jen bezvýznamná hrstka. A vystavil koncept 186-stránkové Kodaňské smlouvy (Treaty of Copenhagen) na svou webovou stránku, kde sami sebe navrhovali za nevolenou světovou vládu s neomezenou pravomocí uvalovat přímé daně na členské státy bez jakéhokoliv zastoupení, postihu či odvolatelnosti, aby se přímo vměšovali do environmentálních politik jednotlivých národů a smetli veškeré svobodné trhy po celém světě, s jejich náhradou sebou samými jako tvůrci pravidel pro každé tržiště (návrh dohody, dodatek 1, články 36-38). Některé citáty z konceptu odhalují skutečné ambice OSN:
„Schéma nového institucionálního uspořádání v rámci Konvence bude založeno na třech základních pilířích: vládě; realizačním mechanismu a finančním mechanismu. … Vláda bude podléhat Konferenci stran rámcové Konvence OSN o klimatické změně (UNFCC, UN Framework Convention on Climate Change) podporované novými podřízenými orgány pro adaptaci a Výkonnému výboru odpovědnému za řízení nových fondů a s tím spojenými zabezpečujícími procesy a orgány.“ (Koncept Kodaňské smlouvy z 15. září 2009, paragraf 38).
Tři ústřední pravomoci, které OSN doufala, že si pod rouškou Záchrany planety před údajnou klimatickou katastrofou udělí, byly následující:
„Vláda“ (government): Zde použité slovo „vláda“ bude poprvé ve smysl slova v jakémkoliv konceptu mezinárodní smlouvy popisovat světovou vládu.
„Finanční mechanismus“: „Finanční mechanismus“ je fráze vyhrazená pro popis nové pravomoci OSN uvalovat neomezené zdanění přímo na lid svých členských států: zdanění bez zastoupení a v globálním měřítku.
„Realizační mechanismus“: Tento mechanismus poprvé udělí OSN pravomoc přímo přinutit a vynucovat na stranách svých členských států a je-li nezbytné i silou. Koncept Dohody to popisuje jako –
„… realizační mechanismus navržený, aby realizoval konstrukci, přijetí a provádění veřejných politik jako převažujícího nástroje, jimiž by bylo možno podřizovat pravidla trhu a s tím spojené dynamiky.“
Stručně řečeno, mělo prostě vzniknout nové uspořádání světa (New World Order) v čele s „vládou“ která má na povel „finanční mechanismus“ ve formě neomezených pravomocí přímo zdaňovat občany světa a „realizační mechanismus“, který by stanovoval pravidla všem před tím svobodným trhům pod přímou kontrolou nové „vlády“ OSN podporované vždy expandujícími zástupci byrokratů.
Nikde v žádném z bodu na těchto 186 stránkách konceptu Dohody se slova „demokracie“, „volby“, „odevzdávání hlasů“ nebo „hlasování“ neobjevilo. Jak už EU názorně demonstrovala, převod moci ze suverénních demokracií na nadnárodní entity vede ke smrti demokracie. Na mezinárodní úrovni v OSN, v EU a v navržené světové vládě, nejsou rozhodnutí činěna nikým, koho bychom my, voliči, zvolili, aby taková rozhodnutí činil.
Odhalení konceptu dohody v hlavních mezinárodních zpravodajských médiích OSN vystrašilo, takže koncept zrušili, ještě než Kodaňská konference začala. Místo toho teď OSN s legislativou postupuje raději plíživě „salámovou taktikou“ jako to činí Evropská unie se sériemi následných výročních dohod - ta poslední byla Kodaňská úmluva (Copenhagen Accord) - při čemž každá přenáší více a více moci a bohatství z jednotlivých národů na jejich nadnárodní byrokracii. Poslední z těchto dohod se finalizuje tady v Cancúnu.
Evropská unie, která plíživě zrušila během posledního půlstoletí naší demokracii sériemi dohod, z nichž každá přenesla trochu více moci a bohatství z rukou v členských státech volených do nevolených rukou v Bruselu, Sekretariátu radí, jak udělat to samé v globálním měřítku.
Poté co si Sekretariát v Kodani tak natloukl nos, je úzkostlivě opatrný, aby neutrpěl druhou porážku v Cancúnu. Na konci Kodaně se mu podařilo dohodnout s německou vládou, že bude hostit série měsíčních konferencí v Bonnu na začátku roku 2010, z nichž některé byly otevřeny i pozorovatelům z vnějšku a některé byly za zavřenými dveřmi v pohodlném předměstském zámku, kde se – v tajnosti - využíval nový způsob vytváření legislativy pro svět.
Čínský režim si chtěl z té akce také něco utrhnout a tak před pár týdny souhlasil, že bude hostit dodatečné sezení v Tiensinu. Účelem těchto téměř nekonečných mezinárodních žranic na účet občanů – které se národním delegátům velice líbily – bylo zajistit, že skoro všechny prvky dohody z Cancúnu budou v konceptu pevně zabudované a odsouhlasené už před Cancúnem tak, aby se vyhnuli tomu, co příliš mnoho žurnalistů znuděně a zřetelně označovalo za „Mexický pat“ (Mexican stand-off).
Je tomu tak právě proto, že všechny tyhle masivní a drahé přípravy, tahle Zpráva předsedy, jejíž hlavní body jsou shrnuty výše, může dobře odrážet to, co bylo nakonec odsouhlaseno a zde i během dvou dnů oznámeno. Ta uvedená předsedova zpráva to nejsou jen spekulace. Zpráva odráží to, co o čem Sekretariát předpokládá, že mu to opravdu projde.
Ovšem po katastrofě z Kodaně tato nová šlechta nechce nic ponechat náhodě. Mají na své straně své kámoše z hlavních masmédií. Ta dlouho hlásala slepou víru v církev „globálního oteplování“, takže se bojí, aby neztratili tvář - stejně jako Sekretariát. Proto masmédia veřejnosti věší na nos, že letos v Cancúnu a i příští rok v Durbanu dojde jen k málo podstatným téměř žádným událostem.
Plán je takový, že nikoliv po jedné nýbrž po dvou mezinárodních klimatických konferencích, kdy ta druhá bude v roce 2012 v Riu při 20. výročí Summitu Země, který to všechno začne a Sekretariát bude už tak bohatý a shromáždí pro sebe už tolik moci, že už nikdo – ani US Senát – se neodváží odporovat ratifikaci Dohody z Ria, která celosvětově ukončí demokracii a vyplní nedávné prohlášení Lorda Mandelsona, že „nyní už žijeme v post-demokratickém věku“.
Jen přes mou mrtvolu. Lidé sami vědí, co je pro ně nejlepší. Vládnoucí třída bez jakékoliv pochyby ví, co je nejlepší pro vládnoucí třídu, ale nemusí nutně vědět, co je nejlepší pro občany. Proto by vládci měli být pod kontrolou občanů ve volbách.
Pokud nakonec přeci jen budeme mít světovou vládu. A jelikož se alarmistická oteplovací „věda“ hroutí v základech, klimatická záminka k budování světovlády je hodně průhledná.
I proto je důležité aby jakákoli světová vláda byla vládou volenou. Tak jako v Článku 1, Část 1 US Ústavy, kde se předkládá jasně, že lid udílí „všechnu legislativní pravomoc“ volenému Kongresu a volenému Senátu a tito smí dělat zákony či vypisovat daně jen pro lidi, kterými byli zvoleni ve všeobecných tajných volbách.
Jak můžeme my, lidé, porazit Sekretariát a udržet si demokracii, kterou milujeme? Jednoduše tak, že své volené zástupce budeme informovat o rozsahu, ambicích a podrobnostech toho, co je Cancúnská dohoda. Tato dohoda se nebude nazývat „Smlouvou“, protože Senátem, zvláště po mezivolbách, by neprošla. Jenže přesto ji na nás může uvalit levicově orientovaný Nejvyšším soud, který už ani neví co je to soudcovská nestrannost. I když Kongres dohodu z Cancúnu odmítne, Nejvyšší soud přesto může rozhodnout, že se tato dohoda má stát součástí US zákonů - prostě na základě toho, že jde o „mezinárodní zvykové právo“.
Co dělat? Pošlete tento blogový článek svým zákonodárcům. Zatím je to stále ještě v jejich moci, stejně jako ve vaší - bránit demokracii, která jinak na této planetě vymře, pokud tento nebezpečný nesmysl včas nezastavíme."