Slyšeli jste, že sluneční činnost už 30 let stagnuje a tudíž nemůže být příčinou globálního oteplování? Není to pravda.
V astronomii je známá věc, že čím je solární cyklus kratší, tím je intenzivnější. A v době globálního oteplování cykly byly krátké. Byly čím dál tím kratší.
(TAB. 1: Tabulka délky solárních cyklů. Autor Kalevi Mursula)
Solární cyklus (Schwabeho cyklus) je kvazicyklus o délce cca 11 let. Tyto cykly mají pořadová čísla od prvního zaznamenaného cyklu z let 1755-66.
Délka cyklu ale fakticky kolísá. Z výše uvedené tabulky vidíte, že mezi 20-22. cyklem se délka cyklu výrazně zkracovala. Z 11,6 přes 10,3 až na 9,6. Což značí výrazný nárůst sluneční aktivity.
Když si to převedeme do grafu (který jsem si dovolil sesmolit sám), vidíme zcela evidentní korelaci délky cyklu s teplotami (graf č. 2 níže). Můj graf není nijak zahlazený ani jinak zfixlovaný.
Dvacátý druhý cyklus (1986-1996) byl podle své délky nejsilnější za 150 let. Není divu, že se rekordně oteplilo.
(GRAF 1: Tlustá červená čára ukazuje, že v době globálního oteplování sluneční aktivita prudce stoupala. Červená čára je můj graf spojující solární minima. Minimum na konci každého cyklu má číselnou hodnotu podle toho, jak dlouhý ten cyklus byl. Modrá čára je alarmistická verze. Úhledně zahlazená.)
(GRAF 2: Ani Phil Jones nepopírá, že vývoj teplot ve 20. století odpovídá délce solárních cyklů. Toto je jeho křivka teplot.)
Jones et al. Northern Hemisphere surface air temperature variations 1851-1984. Journal of Climate and Applied Meteorology, vol. 25, 1985. https://www.geo.umass.edu/faculty/bradley/jones1986.pdf
CHRISTENSEN 1991
KODAŇ 91
Korelace mezi pozemskými teplotami a délkou cyklu slunečních skvrn si všiml už před dvaceti lety ředitel Dánského střediska pro výzkum vesmíru v Kodani.
V roce 1991 Eigil Friis-Christensen, udělal přirozenou věc. Vzal délku slunečních cyklů, udělal z toho graf a logicky konstatoval, že v době globálního oteplování sluneční aktivita stoupala. Nikdy by mě nenapadlo, že na tom je cokoli kontroverzního. Cyklus se zkracuje, ergo sluneční aktivita je vyšší, tak tomu bylo odjakživa.
"Už G.C. Reid v Nature (1987) konstatoval do očí bijící korelaci mezi číslem slunečních skvrn a globální průměrnou teplotou mořské hladiny," píše Christensen. "Wigley vztah mezi teplotami a sluncem odmítá, protože kolísání jasnosti Slunce pokládá za statisticky bezvýznamné.... Zpoždění teplot za sluneční aktivitou lze vysvětlit pomalou reakcí oceánů... Neexistuje apriori důvod, proč by číslo slunečních skvrn mělo odrážet změny výkonu slunce přesně... Mezi dlouhodobým chováním geomagnetícké aktivity a číslem slunečních skvrn existují rozpory... Délka slunečního cyklu je lepším ukazatelem."
NEPOHODLNÁ PRAVDA
Alarmistům se však tato fakta nehodila. Proto se Christensen pro ně stal veřejným nepřítelem číslo jedna. Pokud chcete vinu za globální oteplování hodit na krk lidem a inkasovat od nich pokuty, nemůžete připustit, že by za to mohlo Slunce.
A tak použili svou starou osvědčenou taktiku, kterou popsal už Lindzen. Sesmolí nějakou za vlasy přitaženou anti-studii, protlačí ji přes kamarády do peer-review a pak všude říkají "Pane, to jste sto let za opicemi. Vy nevíte, že Christensen byl už vyvrácen? Nová studie v něm našla chyb jak máku."
V roce 2000 Peter Laut, bývalý vědecký poradce Dánské agentury pro energii, zveřejnil studii, ve které Christensenovi oponuje. Našel prý v Christensenově grafu aritmetické chyby. "Když tyto chyby opravil, zdánlivá korelace mezi globálním oteplováním a solární aktivitou... zmizela," píší novináři. (https://www.independent.co.uk/environment/climate-change/sun-sets-on-sceptics-case-against-climate-change-1839875.html)
Laut prostě dělá, jako by solární cyklus byl gumový a natahuje ho, zahlazuje a zkracuje podle potřeby. Christensenův graf je taky trochu zahlazený, ale to co s tím udělal Laut, to už není zahlazování, ale demolice.
Naprosto mi uniká, jak může s vážnou tváří tvrdit (viz graf), že všechny solární cykly od roku 1960 do roku 1990 měly stejnou délku cca 10,5 roku. Vždyť to není pravda! Je to v každých astronomických tabulkách.
Nicméně od té doby alarmisté používají Lautovu práci jako klacek a všude ji citují s tím, že "Christensen už byl dávno vyvrácen." Co jim taky zbývá. Nic lepšího nemají.
(GRAF 3: a) Christensen 1991 porovnává teploty (červeně) a sluneční aktivitu (modře); c) Nové hodnoty podle Lauta. Po provedení "oprav")
Thejl a Lassen 1999 tvrdí, že Christensen to měl v zásadě správně (jejich graf č. 1), ale říkají, že po roce 1990 už korelace teplotního trendu a trendu v délce cyklu zmizela. Jejich metodika mne ovšem dostala do kolen. "Náš závěr je založen na odhadu solárních cyklů, které ještě neproběhly," píší. Čili je to sci-fi z budoucnosti.
Poděšenci (Jak byste vy překládali výraz "alarmista"?) rádi citují Christensenovo "přiznání", že korelace mezi číslem slunečních skvrn a našimi teplotami po roce 1986 zmizela. To se mi snad zdá. Jaképak je to přiznání - to přece říkal od samého začátku. Jestli jste četli pozorně, tak víte, že Christensen 91 je přece právě o tom, že sluneční skvrny jsou jako indikátor ne vždy spolehlivé. Právě proto autor navrhoval místo nich používat jako ukazatel raději délku cyklu.
A IPCC? Ti strkají hlavu do písku a dělají jako že Slunce neexistuje. Oceňují jeho vliv na pozemské klimatické změny na pouhých 0,2 W/m2, čert ví proč. V kapitole o variabilitě sluneční činnosti se jejich zpráva z roku 2007 nezmiňuje o délce solárního cyklu ani slovem.
Stejně jako tam nenajdete ani čárku o nárůstu geomagnetické aktivity v druhé půli 20. století, ačkoli je to další klíčový ukazatel solární aktivity. To pokládám za daleko větší skandál než to, že se s táním Himalájů sekli o tři sta let. Zamlčí nepohodlná fakta a pak pohodlně dojdou k předem připravenému závěru, že sluneční aktivita je příliš nízká, než aby mohla vysvětlit nárůst teplot.
Zkrátka dobře, když si budete chtít přečíst něco od šéfa IPCC pana Pachauriho, doporučuji raději jeho erotický román "Return to Almora". Stojí na lepším vědeckém základě než AR4.
Reference:
E. FRIIS-CHRISTENSEN and K. LASSEN. Length of the Solar Cycle: An Indicator of Solar Activity Closely Associated with Climate. Science, vol. 254, p.698-700. 1 Nov 1991 < https://www.friendsofscience.org/assets/files/documents/Solar%20Cycle%20-%20Friis-Chr_Lassen-.pdf>
Peter Laut. Solar and terrestrial climate. An analysis of some purported corrrelations. Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics 65 (2003), p. 801-812. https://atoc.colorado.edu/wxlab/atoc7500/laut2.pdf
P. Thejll, K.Lassen. Solar forcing of the northern hemisphere land air temperature. new data. 1999. https://www.dmi.dk/dmi/sr99-9.pdf
IPCC AR4 (2007). Working Group I, Chapter 1.4.3. Solar variability and the total solar irradiance.
https://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch1s1-4-3.html
K.Mursula. A new method to determine a solar cycle length. Geophysical Research Letters 20, No11, p. 1837-1840. June 1998. Dostupné na <ttp://spaceweb.oulu.fi/~kalevi/publications/MursulaAndUlich1998.pdf>
R.K. Pachauri. Return to Almora (Recenze s ukázkami - jen od 18 let: https://www.telegraph.co.uk/earth/environment/climatechange/7111068/Revealed-the-racy-novel-written-by-the-worlds-most-powerful-climate-scientist.html)