Návrh: Kvóty CO2 pro každého jednotlivce
(earthtimes, grist, spiegel) Za návrhem stojí Hans Joachim Schellnhuber ředitel "Potsdam Institute for Research on Climate". Každý občan na Zemi by měl mít kvotu max 5 tun uhlíku ročně. To je čtvrtina průměrných emisí občanů USA na hlavu. Text studie zde. Člověk ročně tolik CO2 samozřejmě nenadýchá, jde o veškeré uhlíkové emise, které vzniknou při službách, které člověk používá (např. při jízdě autem).
Já jsem s podobným návrhem přišel v loni na blogu z recese (kvóty na dýchání, odměny za nedýchání). Je ale možné, že časem se dočkáme i toho. Už k tomu nemáme daleko.
Chudé země by mohly své kvóty prodávat bohatým zemím.
Schellnhuber je poradce kancléřky Merkelové. Je členem klimatického poradního výboru WGBU.
Návrh by se dal vylepšit tak, že postupně by se kvóty snižovaly, dokud by se lidi neudusili. Kdo by nezaplatil pokutu za překročení limitu dýchání, toho by exekutor udusil polštářem. Vyřešil by se tak palčivý problém přelidnění.
Další důkaz, že Schellnhuber se zbláznil. V létě 2009 vyplodil WGBU studii, ze které plyne toto: Podle IPCC by měly vyspělé země do roku 2020 snížit emise o 25-40 procent (ve srovnání s rokem 1990). Hans ale říká, že to nestačí. USA musí do deseti let prý snížit emise o 100%. A Německo musí zcela opustit uhlík do 2025-30.
Já bych znovu navrhl to vylepšit. Proč čekat deset let? Proč Hans nenařídí, že celá planeta musí ukončit emise CO2 třeba do dvou hodin do zítra ráno?
Angela už ale asi pochopila, že je to magor. A nyní v dubnu 2010 oznamuje, že Německo nebude závaznou globální klimatickou smlouvu s procentuálními cíli podporovat.
(Článek po výtce zpřesněn: navrhovaná kvóta je samozřejmě výše než co ročně nadýcháme).