Reportáž z Durbanu

22.12.2011 21:32

Nepohodlné otázky se na klimatických konferencích netolerují!

Článek Kelvina Kemma z WWUT přeložil M.Pavlíček.

https://wattsupwiththat.com/2011/12/19/thou-shalt-not-question-un-experts/

Britský vikomt Christopher Monckton z Brenchley provedl spolu se mnou letecký výsadek do jihoafrického Durbanu, aby zpochybnil tvrzení OSN o klimatické krizi, čímž se podařilo přilákat pozornost spousty žurnalistů a přihlížejících. Dvacet stop velký transparent na naší tiskové konferenci dal našemu Výboru pro konstruktivní budoucnost (Commitee For a Constructive Tomorrow, CFACT) možnost prezentovat realističtější perspektivy ohledně vědeckých, ekonomických a klimatických změn.

CFACT hrál podle pravidel, získal včas předem všechna nezbytná povolení a zajistil, aby jeho poselství bylo během sedmnácté výroční klimatické konference (COP-17) dobře slyšet. Na druhou stranu Greenpeace neměli žádné povolení, když zinscenovali protestní „okupaci“ Durbanu v chodbě před plenárním zasedáním – a z konference byli proto vykopnuti.

Krátce nato však byli z Durbanské konference vyhoštěni i Lord Monckton a další zástupci CFACT (i když jen dočasně) z absurdního důvodu, který krásně ilustruje, jak arogantní a nedůtklivý klimatický panel OSN je.

Jako Jihoafričan a delegát konference COP-17 jsem byl svědkem ještě zvláštnějších a absurdnějších exhibicí, než by se člověk nadál v cirkuse.  Spolu s tisíci vládními delegáty, vědci a žurnalisty jsme viděli i hudební a taneční skupiny, Ženy za klimatickou spravedlnost, Alianci za klimatickou ochranu, APE (Umělci ochraňující Zemi) a další prosebníky za „záchranu planety.“

Pro bystré pozorovatele se smyslem pro humor to byl opravdu zážiteček sledovat tak často protiřečící si sdělení. Jeden veliký oficiální plakát prohlašoval „Klimatická změna znamená méně vody,“ zatímco jiný plakát hned vedle říkal „Klimatická změna znamená více povodní.“

Socialistická skupina měla slogan „Soužití na jedné planetě – náš nový úkol.“ Co tím mysleli? Ukázalo se, že jsou to neomalthusiánci k smrti se děsící jakéhosi údajného klimatického chaosu a vyčerpání zdrojů. A ohledně energií a životní úrovně požadují návrat do minulosti tak, aby prý lidé mohli vše sdílet „rovnějším dílem“ v „trvale udržitelné“ chudobě a bídě vynucené edikty OSN.

Jiná  skupina trvala na tom, že svět by měl „Přestat mluvit a začít sázet stromy.“ Háček byl v tom, že šlo o skupinu, která je proti profitu a soukromému podnikání. Tito si jaksi ještě neuvědomili, že právě velké kapitalistické papírenské a dřevařské společnosti jsou těmi, kdo vysazují nejvíce stromů a vytváří nejvíce nově vyrostlých lesů, které pak pohlcují více oxidu uhličitého a produkují kyslík.

Podobné organizace také požadovaly, aby ziskové firmy dávaly více peněz na budování ekologistického nového světového řádu – pak by byli ochotni tyto firmy pokládat dočasně za o něco méně zavrženíhodné. Jenže kdyby aktivisté uspěli s takovými obstrukcemi u těchto firem, tak by ty firmy měly méně peněz na sázení stromů, odstraňovaly by méně CO2, vytvářely méně pracovních míst a měly by méně peněz na dávky pro nový světový řád.

Jako by se absurdní Durbanská konference odehrávala v nějakém paralelním vesmíru. Další aspekty této konference však byly zlověstnější a budily víc obav. To nás přivádí zpět k Lordu Moncktonovi, brilantním diskutérovi a expertovi na změny klimatu, ekonomiku a politiku od IPCC.

Jednoho dne jsme se spolu proplétali halami jako poradci CFACT a jeho oficiální delegace na konferenci. Doprovázel ho projektový organizátor CFACT Josh Nadal, který používal svou videokameru, aby vše dokumentoval a mohl pak udělat video „co se dělo na COP-17“.

Když jsme zatáčeli za roh, spatřili jsme někoho, koho jsme neznali, jak s ním dělají interview pro lokální televizní informační systém, který vysílal programy z oficiálních událostí. Omráčilo nás, jak byly jeho komentáře zaujaté a nepřesné. Když rostl atmosférický oxid uhličitý, rostla i teplota, tvrdil – je to prý velmi prosté. Samozřejmě, ve skutečnosti to takto prosté vůbec není.

Skončil s interview, sestoupil ze stupínku a vydal se naším směrem. Zeptal jsem se ho, zda by souhlasil s výrokem, že globální teploty ve skutečnosti počátkem 70. let klesaly, i když koncentrace CO2 nadále rostla. Odmítl tento universálně přijímaný fakt uznat. Pak jsem zmínil středověké teplé období před tisícem let. Ve své odpovědi tvrdil, že středověké teplé období byla pouhá lokální událost bez jakéhokoliv významu. Což opět jednoduše žádná pravda není.

V tom okamžiku se ho Monckton zeptal, zda uznává, že poznatky o změnách klimatu nebyly nikdy tak úplně jasné, jak tvrdil. Tento činitel to odmítl uznat a se zamumláním „Mám něco na práci“ odešel.

Celou tu slovní výměnu Josh filmoval, ale najednou jakýsi pomocník organizátorů položil ruku před objektiv kamery. Když jsem poznamenal, že jen tak odejít a neodpovědět na naše otázky bylo pěkně nevychované, pomocník řekl: „Vy nestojíte za debatu.“ Odpověděl jsem: „Nechtěli jsme nic náročného. Stačilo, aby  odpověděl na dvě jednoduché otázky.“ Ohromilo mě, když ten člověk odpověděl: „To je Generální tajemník Světové meteorologické organizace. Ten vám vaše otázky nemusí zodpovídat.“ Pak ten pomocník odkráčel stejně drze jako před tím jeho šéf.

Tito nevolení technokraté a byrokraté chtějí ovládat vědu, ekonomiku a energetiku a jejich rozhodnutí mají dopad na naše budoucí živobytí a životní úroveň. A tito pánové jsou toho názoru, že si mohou kecat vědecké nesmysly a ignorovat nepohodlné otázky, které kdokoli klade. Nevěděli jsme, že to byl Michel Jarraud, generální tajemník WMO. Co je ale důležité – my jsme byli zdvořilí a to měl být i on. Tím to ale neskončilo.

O dva dny později se tazatel v interview s místopředsedou IPCC Jean-Pascal van Yperselem zeptal, zda byl dostatek informací k rozhodnutím o tom, jaké další kroky by měla COP-17 přijmout. Ypersele odpověděl: „Stav poznání byl ve skutečnosti dostatečný už před dvaceti lety v první zprávě IPCC, dost na to, abychom přijali opatření, které vedly ke podepsání konvence o klimatické změně.“

Tázající se pak zeptal, zda ta věda byla dostatečně dobře pochopena. „Nejenže dnes je vědecké poznání na dostatečné úrovni ,“ odpověděl místopředseda, „ale dostatečné poznatky měla věda už v první zprávě IPCC.“

Jinými slovy, z hlediska IPCC byla věda o klimatické změně dána už před tím, než se začal používat termín „klimatická změna“ (místo „globální oteplování“) – a veškerý ten „výzkum“ a „vědecké objevy“, zprávy a konference od té doby byly jen bezvýznamná show. Ani nové důkazy o účinku kosmického záření a oblačnosti, a tudíž o množství slunečního svitu dopadajícího na zem, nejsou z hlediska IPCC a dalších agentur OSN relevantní a lze je účelově ignorovat.

Tyto povýšenecké přístupy a netolerantnost k odlišným názorům, jež tito činitelé předvedli, jen dále podtrhují zcela nevědeckou a ryze politickou povahu celého procesu IPCC. Ani tváří v tvář Climategate, Glaciergate, vlně skandálů a publikacím o nich, stejně  OSN a IPCC dál protlačují svoji agendu.

V tomto okamžiku jde IPCC o jediný cíl – aby vyspělé země platily a držely ústa – a chudé země, aby se rozvíjely jen do té míry, jak jim Spojené národy milostivě dovolí.

Dr. Kelvin Kemm má PhD z jaderné fyziky, je v současné době generálním ředitelem Stratek a žije v Pretorii v Jižní Africe.  Slouží rovněž jako vědecký poradce Committee For A Constructive Tomorrow.