Puč! Alarmisté unesli vědecké magazíny
Jo Nova navrhla pro New Scientist novou obálku, více vhodnou pro nové časy
Titulky:
Magazín "Pavědec"
Klimatická změna - naše zamilované náboženství.
Poslední místo, kde byste hledali logiku a rozum je zde!
Obhajujeme zkorumpované vědce a napadáme neplacené dobrovolníky.
10 důvodů, proč vědecké podvody jsou přijatelné.
Náckové v přírodě?
Jak se to stalo, že členové klimatického kultu soudného dne převzali kontrolu nad předními vědeckými žurnály?
New Scientist je vlastněn korporací Reed Elsevier. Úvaha: alarmisté mají ve svých rukou biliony a EU. Zatímco rozumně uvažující realisté mají jen pár korun. Vydavatel se tedy asi bojí, aby neztratil sponzory a zakázky, a tak jde na ruku bohatší lobby. A dosadí do magazínu lidi s "vhodnými názory".
Horší je, že úplně stejně zaujaté (biased) články najdeme v Nature! Campbellův úvodník z 3. prosince 2009 (Climatologists under pressure) se zastává vědců, kteří obcházeli zákon a utajovali data, aby se nedala nezávisle ověřit/vyvrátit. Přitom už Karl Popper říkal, že když se to nedá vyvrátit, není to věda. Čili Nature nestojí na straně vědy? Watts po tomto úvodníku napsal: Kdybych měl předplatné do Nature, zrušil bych ho.
Nature dál vydává informačně hodnotné články z různých oborů. Jenže jakmile dojde řeč na klima, zatmí se vědcům před očima a stanou se z nich nemyslící klimatické zombie. "Brains, brains."
Nature už v roce 2008 přestala předstírat nestrannost a ono vědecké "sine ira et studio". V roce 2008 Nature poprvé v dějinách podpořil politického kandidáta - pana Obamu, který spoluzakládal Uhlíkovou burzu CCX (zdroj). Dělají politiku - neměli by spíše dělat vědu? Zjevně přijali za svou bolševickou zásadu, že věda má sloužit. Sloužit společnosti, sloužit politikům. Ne hledat pravdu padni komu padni.
I Scientific American se dal do služeb politické ideologie alarmismu. Není bez zajímavosti, že Nature (od 1995) i Scientific American (od 1986) vlastní stejná firma. Německá mediální korporace Georg von Holtzbrinck Publishing Group (Verlagsgruppe Georg von Holtzbrinck GmbH).
Nad Nature a Scientific American se nyní vznáší přízrak Třetí říše. Zakladatel firmy Georg von Holtzbrinck své knižní nakladatelství ve Stuttgartu získal v roce 1937. Za nacistů publikovali nacistickou propagandu, jak jinak (zdroj, zdroj). George už v roce 1931 vstoupil do Nazi Party’s National Socialist German Students’ League (NSDStB). Nemusel. Hitler se přece stal kancléřem až v roce 1933... Dnes tento rod vlastní také Die Zeit.
Nikdo nemůže za své rodiče, je ale otázka, nakolik Georg ovlivnil názory svého syna Dietera. Zdá se, že i pan syn sympatizuje s autoritativními režimy. Jak by řekl Adolf: "Klimatické změny nemůže žádná země řešit sama, proto potřebujeme jedinou světovou vládu a globální regulace. Ein Reich, ein Führer."
Důkaz? V roce 2007 Dieter rezignoval z vedení Dow Jones (burzovní žurnál) jen proto, aby protestoval, že firmu koupil klimaskeptický magnát Rupert Murdoch (zdroj). Když se ho ptali, co mu vadí, odkázal na článek Jima Ottawaye we WSJ (zde). Vadí, že Rupertova FOX News prezentuje klimaskeptické názory. Což je díra v globální cenzuře. Kdo zná Glenna Becka, ví že je to díra jako vrata.
Když německý výsadek obsadil v roce 1995 Nature, šéfredaktorem se stal klimatolog Philip Campbell. Kdo to je? Philip musel kvůli obvinění z podujatosti letos rezignovat z Russelovy komise, která vyšetřuje Climategate na University of East Anglia. Koho vůbec napadlo ho do té komise posadit? Vždyť to on je spoluzodpovědný za hokejkový graf - to on připustil v roce 1998 Hokejku k otištění bez řádného peer-review. Mann svůj zdrojový kód nikomu neukázal a prošlo mu to. Tomu říkáte kontrola kvality?
Do komise Campbell nesměl, ale přední světový vědecký žurnál řídit může (zdroj)? Co to jako je za binec? To je jako kdyby Grebeníček redigoval magazín o zločinech komunismu.
Je alespoň Science na straně vědy (science)? Ani ne, jak naznačuje alarmistický tón úvodníku z počátku roku 2007 (zde). Richard Lindzen (který pracoval pro IPCC v 90. letech) v Climate of Fear píše: "V Science a Nature jsou klimaskeptické články automaticky a bez čtení odmítány jako "nezajímavé". A když už takový článek přece jen otisknou, používá se dvojí metr... Normálně se kritika článků objevuje ve formě dopisů redakci a na tyto dopisy autoři mohou okamžitě reagovat. Avšak v našem případě se místo toho objevila záplava narychlo spíchnutých studií, které tvrdily, že v naší práci prý "našly chyby". Uplynuly celé měsíce, než nám bylo umožněno na kritiku reagovat. Mezitím se o naší studii mluvilo jako o "vyvrácené"."
Dopisy cenzora
Poučné čtení jsou i e-maily klimatologů CRU, které unikly v aféře Climategate.
Dokonce ani svým starým kolegům alarmisté nedovolí publikovat nic kacířského. Keith Briffa v prosinci 2001 (viz) vysvětluje rozzuřenému kolegovi Cookovi, proč odmítl otisknout jeho článek: "Raději nebudu reagovat na tvůj výpad, že se prý snažím zablokovat publikování tvého grafu v Science (kdybych odpověděl, jen by to ohrozilo možnost další spolupráce)... Já prostě jen nechci, abys napsal článek, který by vydal zavádějící signál do debaty o globálním oteplování a vyvolal by nejasnost, zda pokládáš Mannovu křivku za platnou."
Phil Jones (březen 2009): "Jestli mi vedení nevyhoví a toho redaktora nevyhodí, už nebudu do RMS posílat žádné články a vystoupím z Royal Meteorological Society." Proviněním redaktora bylo, že po autorech článků požadoval, aby předložili svá data k ověření správnosti. Když takhle vyhrožuje vlivný šéf CRU, nejautoritativnějšího klima-úřadu na zeměkouli, dá se to podle mne označit za vydírání.
Phil Jones (březen 2004): "Zašel jsem za redaktory ve věci obou článků. Věřím, že úspěšně. Moc bych se divil, kdyby to otiskli - i když v Geophysical Reserach Letters nikdy nevíš." Jones nechtěl, aby vyšly články kritizující jeho práci. Nepohodlné články upozorňovaly na nesrovnalosti měření teplot na Sibiři.
Michael Mann se v lednu 2005 pokoušel zabránit Stephenu McIntyrovi v otištění kritiky hokejky. Mann napsal do reakce, jak to, že se ho neptali, zda to mají publikovat. Ale redaktor se nedal zastrašit (zdroj).
Případ Climate Research 2003 je na samostatný článek. Alarmistům se nepodařilo zabránit otištění významné klimaskeptické studie (najdete ji na našem webu v sekci Dokumenty). Místo aby prostě otiskli své proti-stanovisko a údajné chyby článku tam vyvrátili, snažili se časopis zničit.
Wigley 2003 (zdroj): "Musíme se zbavit také redaktora von Storcha".
Mann (2003): "Článek Soona a Balliunasové jinde neprošel přes "legitimní" peer-review" (Pozn: sám Mann dává slovo legitimní do uvozovek - sám dobře ví, že jde o politickou cenzuru, ne o posuzování správnosti).... "Skeptici provedli puč a ovládli časopis..." (sic)... "Navrhuji, abychom přestali Climate Research počítat mezi vědecké časopisy. Mohli bychom kolegy v klimatologické komunitě přesvědčit, aby tam už nic nepublikovali." (čili bojkot)
Stručný jednostránkový přehled "the best of" CRU e-mails anglicky zde. Podrobnější přehled dr. John. P.Costella zde.
US senátor Sensenbrenner toto umlčování politických oponentů označil plným právem za "klimatický fašismus". Uznejme ale férově, že fašisté svoje metody za těch 70 let značně zhumanizovali. Nezavřou vás do lágru, jen vám znemožní publikovat. Dík.
No a to je asi tak to nejlepší, co se o cenzuře dá říct.