OSN svými slovy: Chceme přerozdělovat, klimatická politika nemá nic společného s ekologií
(nzz.ch, gwpf) Německý ekonom Ottmar Edenhofer byl spolupředsedou pracovní skupiny III v IPCC a vedoucím autorem Čtvrté zprávy IPCC (2007). To je ta, kde bez jakékoli recenze či kontroly citovali Sternovu zprávu o ekonomických dopadech.
Edenhofer nyní říká: "Vyspělé země si přivlastnily (vyvlastnily) atmosféru světového společenství. Je ale třeba jasně říci, že my zase nyní defakto přerozdělujeme světové bohatství skrze klimatickou politiku. Je jasné, že vlastníci ropných a uhelných zásob z toho nebudou mít radost. Je třeba se osvobodit od iluze, že mezinárodní klimatická politika je ekologická politika. To už dávno nemá skoro nic společného se ekologií, s problémy jako je odlesňování či ozonová díra..."
(Zunächst mal haben wir Industrieländer die Atmosphäre der Weltgemeinschaft quasi enteignet. Aber man muss klar sagen: Wir verteilen durch die Klimapolitik de facto das Weltvermögen um)
Edenhofer: "Vše se ihned změní, pokud se přerozdělí (distribute) globální práva emitovat skleníkové plyny. Pokud k tomu dojde, na bázi objemu emisí na hlavu (per capita), pak velkým výhercem bude Afrika a půjdou tam obrovské sumy peněz... To vyvolá otázku, zda tyto země jsou schopné s tolika penězi vůbec zodpovědně nakládat."
Předem můžeme říci, že nejsou. Vidíme to na vší té rozvojové pomoci, která tam od rozpadu kolonialismu proudila (a skončila v kapsách místních diktátorů).
Úsloví: "Humanitární pomoc jsou peníze, které platí chudí lidé v bohatých zemích, aby pomohli bohatým lidem v chudých zemích."
Edenhofer: "Blížící se klimatický summit v Cancunu koncem tohoto měsíce není ve skutečnosti klimatický summit, nýbrž jedna z největších hospodářských konferencí od konce druhé světové války. Proč? Protože pod našima nohama máme asi 11 000 gigatun uhlíku v podobě uhelných zásob, ale chceme-li oteplení udržet po 2°C, pak nesmíme spálit více jak 400 gigatun. Zkrátka většina existujících ložisek fosilních paliv musí zůstat tam, kde je."