Australský vědec: CO2 je řízen teplotami, ne naopak

09.08.2011 15:36

Článek Jo Nova přeložil Miroslav Pavlíček (edited by VK)

 

Ukazuje se, že „stopy vlivu člověka“ patří někomu jinému. Nejenže člověkem způsobené emise nekontrolují klima, nekontrolují ani globální koncentrace CO2.

================================= 

Soudě podle přednášky, kterou Murry Salby  přednesl v Sydney Institute, jeho nadcházející peer-review článek bude asi pěkný blockbuster. 

Profesor Murry Salby je vedoucím katedry klimatologie na Macquarie University. Působil jako hostující profesor v Paříži, Stockholmu, Jeruzalému a v Kjótu, kromě toho strávil nějaký čas na Bureau of Meteorology (meteorologický úřad) v Austrálii. 

Během posledních dvou desetiletí zkoumal poměry C12 a C13 a koncentrace CO2 po celém světě a dospěl k závěru, že člověkem způsobené emise mají na globální koncentrace CO2 jen malý účinek. Není to jen tak, že lidmi vytvořené emise nekontrolují klima, ony nekontrolují dokonce ani koncentrace CO2.

Vyšší koncentrace CO2 v posledních desetiletích jsou zjevně převážně důsledkem přirozených zdrojů. Tento výzkum prezentoval na nedávné konferenci IUGG v Melbourne, čímž vyvolal ohromnou diskusi a mnoho lidí šokoval.

 

 

Variabilita nárůstů CO2 nekoreluje s člověkem vypouštěnými emisemi. Vzestupy a poklesy korelují s horkými roky (např. 1998) a s chladnými roky (1991-92). Ze Salbyho přednášky nebo článku nejsou ještě k dispozici žádné grafy. Tento graf pochází z  práce Toma Quirka (viz níže).

 

Poměr C13 ku C12 (dva izotopy uhlíku) nám v atmosféře klesá, na což se obvykle nahlíží jako na projev člověkem způsobených emisí CO2. 99% veškerého uhlíku v atmosféře je C12 (téměř veškerý atmosférický uhlík je ve formě CO2). C13 je daleko vzácnější – je ho asi 1%. Rostliny, když absorbují CO2 ze vzduchu, nemají tolik rády ten vzácný typ C13; fotosyntéza funguje nelépe s typem C12 v CO2 a nikoliv s typem C13. 

Prof. Salby poukazuje na to, že fosilní paliva jsou sice na C12 bohatší než atmosféra, jenže tak je tomu i s vegetací na Zemi. Není tu moc rozdíl (jen 2,6%) v poměru C13 ku C12 u rostlin versus ve fosilních palivech. (Fosilní paliva pochází konec konců teoreticky z rostlin, nepřekvapuje tudíž, že je těžké od sebe odlišit jejich signaturu). Takže pokud poměr C13 ku C12 klesá (v éře, kdy se do vzduchu dostává více na C12 bohatého uhlíku kvůli pálení fosilních paliv), tak nemůžeme vědět, zda je to opravdu kvůli člověkem uvolněnému CO2 nebo spíše kvůli přirozenému CO2 z rostlin. 

My dovedeme měřit člověkem vytvořené emise s jakousi přesností, ale vůbec přesně nedovedeme měřit přirozené emise a ukládání CO2 – míra nepřesnosti je obrovská. Lidé emitují asi 5 Gt ročně, ale oceány emitují asi 90 Gt a pozemní rostliny asi 60 Gt, což je dohromady asi tak 150 Gt. Mnoho vědců předpokládalo, že čisté přirozené emise a ukládání uhlíku se vzájemně vynulují, neexistují však žádná reálná data, která by to potvrdila, a je to jen běžný předpoklad. Problémem je, že i maličký zlomeček změny v přirozených emisích nebo přirozeném ukládání zastíní lidské emise. 

„Často se tvrdívalo, že dovedeme určit lidský příspěvek CO2 do vzduchu sledováním poměru C12 ku C13. Podle teorie rostliny absorbují více C12 než C13 (o asi 2%, což není silný indikátor), takže ve vzduchu poznáme, co pochází z rostlin a co pochází z vulkánů a co pochází z fosilních paliv s naším přičiněním. Rostliny jsou ochuzené o C13, takže to musí být CO2 pocházející z našich fosilních paliv.

Soudilo se, že jelikož uhlí a ropa pochází z rostlin, tak „projev působení rostlin“ znamená „projev lidského působení přes fosilní paliva“. Není to ale tak jednoduché. Podívejte se na graf nahoře. My každý rok do vzduchu vypouštíme asi 5,5 a rostliny 121,6 (nepočítaje flóru v oceánech). Je tu spousta uhlíku, co se přelévá mezi zdroji (sources) a úložišti (sinks) sem a tam. Jak přesně máme spočítaný např. poměr CO2 uvolňovaného z půdy?“

 

[Chiefio rovněž našel některé zajímavé citace poukazující na to, že kukuřice (rostlina C4) absorbuje více C13 a i naše rozsáhlé lány kukuřice by mohly tu statistikou dosti zamíchat …(je to dobrý článek).]

 

Nevypadá to, že zdrojem CO2 jsou průmyslové oblasti

 

Je podezřelé, že když satelity zaznamenávající koncentrace atmosférického CO2 po celé zeměkouli, zjišťují, že zdroje se nejeví jako soustředěné na místech, kde bychom to očekávali – v oblastech s velkou koncentrací průmyslu a populace jako západní Evropa, Ohio Valley nebo Čína. Zdroje se místo toho zdají být na místech jako Amazonská pánev, jihovýchodní Asie a tropická Afrika – kde není tolik zdrojů velkých lidských emisí CO2! 

CO2 je ale dobře mísitelný plyn, takže není možno definitivně rozlišit zdroje či úložiště měřením CO2 po celé planetě. Rozdíly jsou pouze v řádu 5%. Způsob jak tuhle hádanku rozplést je podívat se na dlouhodobé záznamy, které máme (z Mauna Loa na Havaji sahající až do roku 1959) a graf změn CO2 a C13 z roku na rok. Některé roky od ledna do ledna tu může být nárůst o 0 ppmv (tj. žádná změna), některé roky jsou to i 3 ppmv. Pokud jsou tyto změny důsledkem člověkem způsobeného CO2, tak bychom mohli vidět více těchto rychlých nárůstů v poslední době, jelikož to člověkem způsobené emise rostly rychleji.

 

Salby zjistil něco nečekaného

 

Největší meziroční přírůstky CO2 vznikaly, když se svět oteploval nejrychleji v důsledku jevu El Nino. Nejmenší přírůstky korelovaly s obdobími zvýšené sopečné činnosti, která do atmosféry napumpuje prach a po nějakou dobu udržují svět chladnější. Jinými slovy je to teplota, co v meziročním měřítku kontroluje koncentrace CO2, a podle Salbyho na to mají člověkem vytvořené emise jen malý vliv. 

Klimatické modely předpokládají, že většina nárůstu CO2 (z 280 ppmv v roce 1780 na 392 ppmv dnes) byla důsledkem industrializace a používání fosilních paliv. Svět se ale během této doby oteploval (ve skutečnosti už od tzv. Malé doby ledové kolem roku 1680), takže vyšší teploty by mohly být důvodem, proč roste CO2. 

Salby nepopírá, že něco z nárůstu koncentrace CO2 by mohlo být důsledkem člověkem způsobených emisí. Zjistil ale, že si 80% variability koncentrací CO2 se dá vysvětlit změnami teplot. 

Jeho ohlášený článek se všemi grafy vyjde během asi šesti týdnů. Už prošel peer review a vypadá to, že už to nebude dlouho trvat. Salby říká, že nad výsledky seděl šest měsíců a lámal si hlavu, jestli je možná i jiná interpretace.

 

 

Roy Spencer napsal loni také něco podobného

 http://wattsupwiththat.com/2008/01/25/double-whammy-friday-roy-spencer-on-how-oceans-are-driving-co2/

 “… lidské zdroje představují pouhá 3% (nebo méně) velikosti přirozených toků vstupujících a vystupujících z povrchu Země. To znamená, že bychom potřebovali znát přirozené vstupy i výstupy s mnohem větší přesností než na 3%, abychom pak mohli říci, že jsou to lidé, kdo jsou odpovědni za současný stoupavý trend atmosférického CO2. Jsou měření globálních toků uhlíku o lepší než s 3% přesností? O tom pochybuji.“ (Spencer) 

 

Tom Quirk z Austrálie tyto otázky klade už roky

 

Tom Quirk ukázal, že zatímco je většina člověkem vytvořeného CO2 se uvolňuje do atmosféry na severní polokouli, tak stanicím na jižní polokouli by mělo trvat měsíce, než tento nárůst zaznamenají. Přesto se neprojevuje žádná prodleva… (tudíž hlavní zdroj CO2 je spíše globální než z lidské aktivity).

Více než 95% (člověkem způsobených emisí) CO2 je uvolňováno na severní polokouli…

„Cirkulaci CO2 ze severní polokoule na jižní polokouli jsme mohli sledovat díky „značkování“, které poskytl izotop 14C vytvořený při testech jaderných zbraní v 50. a 60. letech. Analýzy 14C v atmosférickém CO2 ukázaly, že to trvá několik let, než se CO2 mezi polokoulemi vymění a než je 14C rozložen stejnoměrně… 

„Pokud je 75% CO2 z fosilních paliv emitováno severněji než na 30 rovnoběžce, očekávali bychom určitou časovou prodlevu vzhledem k prudkým meziročním výkyvům odhadovaného zbytkového množství. Jednoduchý model vycházející z příkladu s daty o 14C s jednoroční lhůtou promíchání by naznačoval prodlevu asi 6 měsíců, aby se změny koncentrací CO2 na severní polokouli objevily i na jižní polokouli.“

 „Korelační graf … meziročních rozdílů měsíčních měření na Mauna Loa oproti těm z jižního pólu (ukazuje) …, že časový rozdíl je pozitivní, když data z jižního pólu předbíhají data z Mauna Loa. Jakákoliv negativní odchylka (asymetrie v grafu) by poukazovala na zpožděný příchod CO2 na jižní polokouli.“

„Mezi polokoulemi se však žádný časový rozdíl neprojevuje. To naznačuje, že roční přírůstek (atmosférického oxidu uhličitého) nejspíš pochází z globálního či rovníkového zdroje.“ 

Tom v tomto směru odvedl hodně práce:

Konstantnost sezónní variability u CO2 a absence časové prodlevy mezi polokoulemi naznačuje, že CO2 pocházející z fosilních paliv je téměř veškerý absorbován místně během toho roku, kdy byl emitován. To naznačuje, že přirozená variabilita klimatu je tou primární příčinou nárůstu CO2, nikoliv emise CO2 z používání fosilních paliv. 

 

 

Ale co vrty v ledovcích?

Záznamy o koncentracích CO2 z ledových jader stanice Vostok ukazují, že hladiny CO2 nebyly za posledních 800 000 let takto vysoké. Jenže má-li Salby pravdu a teploty kontrolují CO2, tak by koncentrace CO2 měly být vyšší, řekněme třebas před 130 000 lety, kdy byl svět o 2 – 4 stupně teplejší, než je dnes.

Salby proxy-hodnoty z ledových jader zpochybňuje a poukazuje, že v ledových jádrech, když rostou teploty, tak klesá C13 stejně jako tomu bylo v posledních 50 letech. Pokud to takto reagovalo i před statisíci lety, pak by poměr C13 ku C12 těžko mohl být nazván důkazem lidského vlivu.

 

O povaze vědeckého poznání

 

Podle Salbyho je věda o diskurzu a o kladení otázek. Zdůrazňuje důležitost debaty: „Pokud zakážete diskusi, už to není věda.“ Cítí, že není na něm, aby komentoval politiku, a tvrdí, že vědci, kteří se do politiky pletou, jsou více aktivisty než vědci.

Svou přednášku zakončil prohlášením: „pokud si někdo myslí, že vědecký výzkum v této oblasti je uzavřený, má asi halucinace.“

 

Salby byl svého času recenzentem (reviewer) IPCC. Připojil komentář, že kdyby to co nyní říká bylo známo v roce 2007, „tak by IPCC nikdy nemohla dospět k takovým závěrům, jaké učinila.“

 

———————————————————

Prof. Murry Salby pracoval ve vedoucích výzkumných institucích včetně US National Center for Atmospheric Research, Princeton University a University of Colorado a je autorem Fundamentals of Atmospheric Physics, a Physics of the Atmosphere and Climate, měla by vyjít během roku 2011.

  

 

Reference:

 

http://joannenova.com.au/2011/08/blockbuster-planetary-temperature-controls-co2-levels-not-humans/  

 

‘Sources and Sinks of Carbon Dioxide’, by Tom Quirk, Energy and Environment, Volume 20, pages 103-119. http://icecap.us/images/uploads/TomQuirkSourcesandSinksofCO2_FINAL.pdf

 

O Quirkově studii viz též: http://wattsupwiththat.com/2009/03/24/study-hemispheric-co2-timing-suggests-that-annual-increases-may-be-coming-from-a-global-or-equatorial-source/

 

Audio záznam Salbyho přednášky:“Globální emise oxidu uhličitého: Příspěvky z přirozených zdrojů”

 

Roy Spencer: “Co když za to může spíše oceán než lidstvo?” a Část II