ACRIM vs PMOD: Mám satelit a nebojím se ho použít!

09.04.2010 21:38


 (vyšlo na vzdělávacím serveru Osel.cz)

 

 
ACRIM

Sluneční záření od roku 1978 měříme přímo a to pomocí satelitů. První byl satelit Nimbus 7. Jde o měření TSI (total solar irradiance) čili sluneční konstanty. Tato konstanta není konstanta – zjistilo se totiž, že kolísá. Měří se ve Wattech, jako třeba výkon žárovek.

 

Během let TSI měřila spousta různých satelitů. Každý měl jiné přístroje s jinou technologií. Tato nesourodá data se musí nějak spojit, aby pokryla celých 30 let. Těmto kombinovaným grafům se říká „kompozity“

 

Nejdelší a nejkvalitnější řadu měření máme ze satelitů ACRIM. Tým, který se o ně stará, vede R.C. Willson. Tento tým také vytváří svůj kompozit. ACRIM kompozit říká, že sluneční záření rostlo ještě kolem roku 1990. Od solárního minima 1986 do solárního minima 1996 sluneční konstanta stoupla.

 
 
  
 
 
GRAF 1: Červeně Willsonův ACRIM kompozit, modře kontroverzní Fröhlichův PMOD kompozit

 

 

PMOD

To má své dopady na teorii lidmi způsobeného globálního oteplování. Alarmisté tvrdí, že sluneční aktivita už padesát let neroste. Podle ACRIM kompozitu však rostla až do 90. let. To by znamenalo, že globální oteplování se dá přinejmenším z části vysvětlit sluneční aktivitou.

 

Konkurenční kompozit vytvořil Claus Fröhlich. Vytvořil alternativní rekonstrukci vývoje TSI a v té mu vyšlo, že sluneční aktivita NErostla. Od té doby alarmisté zásadně citují Fröhlicha a Willsonův kompozit označují za „vyvrácený“.


Co vlastně Claus Fröhlich  udělal? Vzal data z  29. září 89, naměřená satelitem Nimbus 7 a posunul je dolů. Tvrdí, že naměřené zvýšení sluneční ho záření z toho dne byla jen porucha satelitu (glitch). Nemá přímé doklady, že by to skutečně byla chyba, ale argumentuje, že naměřená data jsou v rozporu s teorií.


Správnost této korekce je těžké ověřit. Září 1989 totiž spadá do tzv. "acrim" gap, období asi dvou let, kdy starý satelit ACRIM1 už byl mimo provoz a nový satelit ACRIM2 ještě nebyl na oběžné dráze.  Ke zpoždění došlo kvůli havárii raketoplánu Challenger (1986). Pro tyto dva roky máme k dispozici jen údaje z jediného satelitu a to je stařičký a opotřebovaný Nimbus7.

 

Výsledkem Fröhlichovy změny záříových dat je tzv. PMOD kompozit, který díky tomuto vypadá, jako by sluneční aktivita byla celých 30 let stejná.  Jmenuje se PMOD, protože jeho autor Claus Fröhlich je ředitel World Radiation Centre v Physikalisch-Meteorologisches Observatorium Davos. Proto slýcháme environmentalisty říkat, že „sluneční aktivita už 30 nebo 50 let neroste“.


 
 
   
 
GRAF 2: Červeně označený vzestup TSI prý nikdy nebyl. Je to dle Fröhlicha jen porucha satelitu.

  http://www.skepticalscience.com/Determining-the-long-term-solar-trend.html

 
 

MARNÉ PROTESTY


Když se najdou bezesporné důkazy, vědec byť nerad připustí, že se mýlil. Takové důkazy, však Fröhlich nepředložil. Willson, šéf týmu ACRIM, s Fröhlichovými korekcemi ostře nesouhlasí:

 

"Fröhlich provedl nedovolené a nesprávné úpravy... Jednoznačně to udělal s cílem účelově předělat TSI cyklu 21... Neměl přitom dostatečné znalosti Nimbus7 ani k němu neudělal žádné vlastní výpočty... Svůj krok omlouval tím, že prý ve výsledcích satelitu Nimbus 7 prý jsou "poruchy“ (glitch), které prý musí opravit. Ty tam ale žádný jiný vědec nenašel... PMOD kompozit se hodí těm, kdo tvrdí, že za globální oteplování mohou hlavně antropogenní příčiny... Citují pak absenci signifikantního TSI trendu jako důkaz, že vliv Slunce na změny klimatu v uplynulých 30 letech byl nepatrný."

 

Ve své práci z roku 2003 Willson protestuje, že Fröhlich změnil grafy účelově tak, aby odpovídaly klimatickým modelům, které si vymysleli klimatologové IPCC. Kritikům to připadá jako aplikace tzv. Maierova zákona: Jestliže fakta neodpovídají teorii, je nutno je zavrhnout.

 

Uznejte sami, že když původní satelitní měření vyhodíme (ať už z jakéhokoli důvodu) a nahradíme je teoretickým modelem, tak už to není záznam satelitního měření. PMOD je hypotetický model. Nemůžete to uvádět slovy "satelity naměřily..."

 

Douglas Hoyt byl v týmu, který měl kdysi Nimbus7 léta na starosti. V září 2008 píše Willsonovu kolegovi Scafettovi: "Radiometr Nimbu 7 se kalibroval každých 12 hodin. Před a po údajné poruše jsme nezjistili žádnou známku, že by se citlivost radiometru zvýšila.... Není znám žádný fyzikální mechanismus, jak by se citlivost senzoru mohla zvýšit... Fröhlichův kompozit je tedy v rozporu s interními údaji Nimbu.“

 

Hoyt je uznávaný vědec. Právě on a Schatten vyřešili letitý problém s Wolfovými čísly a přišli s přesnější metodou počítání slunečních skvrn (Group Sunspot Numbers). Jim tak vděčí astronomie za průlomový objev, že sluneční aktivita v polovině 20. století rekordně vzrostla.

 


 
TŘETINA

Podle původních dat  (ACRIM) to vypadalo, že sluneční konstanta TSI (total solar irradiance) stoupla od roku 1986 do roku 1996 o asi 0,033%.

 

Alarmisté tvrdí, že tak jako tak jde o nepatrný výkyv, který nemůže mít na klima vliv.
Tyto výroky je obtížné akceptovat. Vždyť je to celá jedna třetina!
• Je to cca jedna třetina rozdílu TSI mezi solárním maximem a solárním minimem v 11letém cyklu. TSI během tohoto cyklu kolísá o jednu desetinu procenta.
• Je to také cca jedna třetina rozdílu mezi současnou úrovní sluneční aktivity a úrovní ze dna malé doby ledové 
 
 
 
  
 
GRAF 3: Vývoj solární konstanty rekonstruované podle čísla slunečních skvrn. Krivova.

 


IPCC

IPCC ráda říká, že klimatické modely nedokáží vysvětlit globální oteplování přirozenou variabilitou klimatu. Tím myslí zejména sluneční aktivitu. Možná je ale chyba v těch modelech, protože používají kontroverzní údaje z PMOD.

 

a) Zastánci teorie antropogenního oteplování neříkají veřejnosti pravdu, když tvrdí, že čas na diskuse skončil a  věda má jasno (science is settled, debate is over). Existuje tu zásadní odborný spor v samém jádru věci.

 

b) IPCC se staví na stranu Fröhlicha a opírá se o PMOD, jehož křivka však závisí na sporné manipulaci se zářím 89. Stojí možná za povšimnutí, že vedoucím autorem kapitoly 2  ve WG I z IPCC AR4 byla Judith Lean, dlouholetá spolupracovnice Clause Fröhlicha. Posuďte sami, zda jde o nestranného arbitra. Jde o podobný případ jako když Michael Mann jako vedoucí autor TAR posuzoval svůj vlastní hokejkový graf (MBH98).

 

c) Na základě takto sporných důkazů IPCC tvrdí, že vliv Slunce na klima je zcela zanedbatelný (low). Viz kapitola 2.9.2 z WG i níže v odkazech.


  
 
  
 
GRAF 4: Červeně teploty. Modře sluneční aktivita dle satelitních měření TSI ve verzi PMOD kompozitu.

http://www.mps.mpg.de/en/projekte/sun-climate/

 

Podívejte se na ten graf ještě jednou. Jsem opravdu jediný komu je nápadné, že sluneční aktivita se začala rozcházet s pozemskými teplotami přesně od roku 1978, kdy jsme přešli na měření satelitem? Nejde je o poruchu měření?

Nabízí se paralela s tím, o čem psal Jaroslav Petr v článku s úsměvným názvem „Poválečné ochlazení moří má na svědomí kýbl.“

 


KDO MÁ PRAVDU

Je možné, že správně není PMOD, ale ani ACRIM. Satelitní data procházejí velkým množstvím složitých korekcí a konverzí, kde je příliš mnoho příležitostí udělat chybu.

Nicméně, jak jsem psal v jiných článcích na svém blogu, ostatní indikátory sluneční aktivity (kromě slunečních skvrn) naznačují, že sluneční aktivita - přinejmenším dle nezahlazených surových dat - rostla až do začátku 90. let. Geomagnetismus, délka slunečního cyklu, kosmická radiace. 

 

Délka solárního cyklu se zkracovala, což značí zesilování sluneční aktivity. Dvacátý cyklus  11,6 let, dvacátý první cyklus 10,3 let, dvacátý druhý cyklus  (1986-1996)  9  (1986-1996)  9 ,6 let. To svědčí spíše ve prospěch ACRIM kompozitu. Zpráva IPCC se však o délce solárního cyklu ani o trendu kosmického záření nezmiňuje, ač jde o klíčové indikátory sluneční aktivity. Přinejmenším to znamená, že AR4 je neúplná.

 

 


 
Graf  5: Tyto grafy v zprávě IPCC nenajdete. Kosmické záření v 70-90. letech výrazně pokleslo, což znamená, že sluneční vítr - jakožto funkce sluneční aktivity - výrazně stoupl. Sluneční vítr nás před kosmickým zářením chrání. Kosmické záření lze pokládat za přímé – nikoli nepřímé -  měření sluneční aktivity stejně jako TSI, s tou výhodou, že se odráží v izotopech na celé planetě a měření tedy nezávisí na hypotetické poruše jediného přístroje. Grafy z webu Leifa Svalgaarda http://www.leif.org/research/CosmicRayFlux.png .

 

 
Prameny:

Nicola Scafetta a Richard C. Willson. ACRIM gap and TSI-trend issue resolved using a surface magnetic flux TSI proxy model. Geophysical Research Letters 36. Březen 2009. (http://www.fel.duke.edu/~scafetta/pdf/2008GL036307.pdf)

Krivova, Balmaceda, Solanki.  Reconstruction of solar total irradiance since 1700 from the surface magnetic flux. Astronomy and Astrophysics, Volume 467, Issue 1, May III 2007, pp.335-346   < http://www.mps.mpg.de/dokumente/publikationen/solanki/j234.pdf >

Richard C. Willson, A.V. Mordvinov. Secular total solar irradiance trend during solar cycles 21-23. Geophysical Research Letters, Vol. 30. No. 5. 2003.

Nicola Scafetta. Climate Change and Its Causes - A Discussion About Some Key Issues. (Presented at EPA, Feb 2009). Zde je otištěn Willsonův dopis, kde si stěžuje na Fröhlichovy manipulace s daty.

Nicola Scafettta and Richard Willson. Supporting material document for: ACRIM-gap and TSI-trend issue resolved using a surface magnetic flux TSI proxy model.  http://www.fel.duke.edu/~scafetta/pdf/NS_grl-supplement.pdf

IPCC:  AR4, Working Group I, Chapter 6.6.3.1 and Chapter 2.3.1 http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/contents.html  (kapitola věnující se ACRIM a PMOD)

K.Mursula. A new method to determine a solar cycle length. Geophysical Research Letters 20, No11, p. 1837-1840. June 1998. Dostupné na  ttp://spaceweb.oulu.fi/~kalevi/publications/MursulaAndUlich1998.pdf (zde je uvedena délka jednotlivých solárních cyklů)

IPCC AR4 (2007). Working Group I,  2.9.2 Global Mean Radiative Forcing
http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch2s2-9-2.html  (zde je graf srovnání vlivu CO2/slunce na klima)